Vyrazili jsme v sobotu 7.září 2013 brzy z rána v počtu 15 oldskautů a oldskautek směr Jižní Čechy. Protože autoři této postavy se na tuto krajinu odkazují ve více svých dílech, byla první zastávka v Hliníkově muzeu v Humpolci. Proč? Protože: „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“. Pro jistotu jsme to ještě omrkli v Kojčicích u Pelhřimova. Ale následná zpráva nás navedla na správnou stopu. Dorazili jsme do vesničky Kaproun v hlubokých jihočeských lesích. Odtud totiž vede stezka k železniční zastávce Kaproun. Již po cestě jsme narazili na horkou stopu – Cimrmanovu houpačku. Pěkné místo, jen se autorům nepovedla identifikace stromu na kterém se údajná houpačka nacházela. V popisu místa tvrdili, že se jedná o dub, ale byl to javor jak poleno.
Další cesta nás pak navedla na to správne místo. Na výše uvedené železniční zastávce jsme nalezli vymodelované torzo člověka právě vyhozeného z vlaku třímající v ruce ještě brzdovou hadici. Na tomto místě byl totiž J.C. spatřen naposledy, když byl vyhozen z vlaku nemaje jízdenku ani peníze na další cestu. Kromě toho je tu i staré ohniště, kde byla údajně nalezena jeho DNA. Vděční propagátoři jeho díla zde založili kamennou mohylu na jeho počest, která úspěšně vyrůstá kameny, které tu jsou přinášeny. Také my jsme přidali jeden kámen z Fryštáku a jeden donesený z Hostýna (proč tento? „pod Národním divadlem je také kámen z Hostýna...“). Touto poklonou jsme splnili hlavní poslání naší výpravy.
Abychom se i trochu poučili z historie vedla další naše cesta na hrad Landštejn a do večera jsme ještě stihli si prohlédnou část obranného opevnění zbudovaného před druhou světovou válkou. Večer jsme zakončili stylově u táboráku v kempu při zpěvu a povídání.
V neděli hned po snídani jsme to otočili směr Pelhřimov a zastavili se na známém poutním místě Křemešník. Ti odvážnější vylezli v silném větru i na vyhlídkovou věž, výhled krásný, ale vítr nám bral i čepice. Prohlédli jsme si celý areál tohoto místa a zúčastnili se i mše svaté, která se tu konala. Naše další cesta pak vedla dolů do Pelhřimova, kde jsme si po obědě prohlédli Muzeum kuriozit.
Bylo nedělní pozdní odpoledne a před námi dlouhá cesta domů. Akci jsme tedy ukončili s výsledkem že cíle bylo dosaženo. Stopy po Járovi Cimermanovi se nám opravdu podařilo nalézt.
Bedřich Bělák - Klaus